S prudkým nástupem umělé inteligence se objevuje také řada etických otázek. Jedna z nich čím dál častěji zaznívá v pedagogických kruzích – měli by učitelé své žáky informovat o tom, že při tvorbě prezentací, testů, úkolů či jiných materiálů využili umělou inteligenci? Na první pohled jednoduchá otázka. Má však jednoznačnou odpověď?

„Paní učitelko, kdo vymyslel tyhle úkoly?“ zeptá se zvídavý žák. Učitelka se na okamžik zarazí. Má přiznat, že při tvorbě dnešní hodiny využila pomoc umělé inteligence? Nebo to raději zamlčí? Podobné dilema není ojedinělé. S rostoucím využíváním AI ve vzdělávání se stává každodenní realitou učitelů po celém světě. Vzhledem k tomu, jak rychle AI vtrhla do škol, na tyto situace nejsme a ani nemůžeme být připraveni. Vášnivá diskuze rozděluje učitele na tři hlavní tábory. Pojďme se podívat na jejich argumenty.

1. Žáci o využití AI nemusí vědět

Podle nedávného průzkumu EdWeek Research Center prováděného mezi americkými pedagogy jde o nejpočetnější tábor. Většina dotázaných učitelů se domnívá, že není nutné žáky informovat o využití AI při přípravě hodin, vytváření úkolů, testů a zkoušek nebo sestavování hodnocení.

Tato skupina učitelů obvykle považuje AI jen za další nástroj. Stejně jako dříve nesdělovali žákům, že při tvorbě materiálů vycházeli z určité webové stránky nebo si urychlili výpočet kalkulačkou, nevidí důvod pro informování o využití umělé inteligence. Mnozí zdůrazňují, že jim AI poslouží spíše jako inspirace při formulaci myšlenek a výstup umělé inteligence dále upravují a obohacují o vlastní nápady. Proto necítí potřebu upozorňovat na pomoc AI z raných fází procesu.

Zaznívají také argumenty o zbytečném rozptylování žáků a odvádění pozornosti od obsahu konkrétního výtvoru. V neposlední řadě panují obavy, že by studenti mohli podceňovat hodnotu materiálů vytvořených s pomocí AI.

2. Žáci by o využití AI měli být vždy informováni

Sem patří pedagogové, kteří sází na transparentnost. Věří, že otevřenost ohledně využívání AI posílí důvěru mezi učiteli a žáky. Učitelé svým přístupem mohou žákům ukázat správnou cestu k využívání AI a lépe je informovat o schopnostech i limitech této technologie. Podpoří tak jejich digitální gramotnost. Žáci se naučí kriticky hodnotit informace vytvořené umělou inteligencí, což může být v příštích letech jedna z klíčových schopností.

Někteří učitelé zase považují za správné, aby žáci věděli, jak materiály vznikly – zejména pokud AI nástroje ovlivňují obsah a formu výuky. Jestliže učitel požaduje transparentnost a etické využívání umělé inteligence od svých žáků, měl by jít příkladem.

3. Žáci by o využití AI měli být informováni v určitých případech

Třetí skupina učitelů odmítá jednoduchou odpověď ve stylu ano/ne. Celá problematika je podle nich mnohem komplikovanější. Do hry vstupují další aspekty, například věk žáků, relevance pro výuku, doporučený přístup školy, míra zapojení AI nebo druh vytvořeného materiálu a jeho možný dopad na studenty.

Učitel by zkrátka měl zhodnotit každou konkrétní situaci, zvážit potenciální dopady na vzdělávací proces i vztahy se studenty a následně učinit zodpovědné rozhodnutí, zda využití AI zmiňovat. Zastánci podobného přístupu obvykle prosazují transparentnost v případech, kdy jde o duševní vlastnictví či autenticitu. Naopak při využití umělé inteligence jako pomocného nástroje nepovažují transparentnost za nezbytnou. Pokud tedy učitel s pomocí AI vytvoří ukázkovou esej nebo báseň, neměl by roli umělé inteligence zatajit. Jestli chatbot jen navrhl několik nápadů na zpestření hodiny, pak není tato informace zásadní.

Základní pravidla dobré praxe

Jak sami vidíte, zdánlivě banální otázka otevírá složitou debatu o transparentnosti, důvěře a měnící se roli učitele v digitálním věku. Argumenty všech skupin jsou relevantní a jen těžko můžeme posoudit, jaký přístup je nejlepší. Možná za několik let, až budou mít všechny zainteresované strany (včetně rodičů) více zkušeností s umělou inteligencí ve školství, budeme schopni určit nejvhodnější cestu. Do té doby se musíme smířit s částečnou improvizací a jednáním čistě na základě nejlepšího vědomí a svědomí.

Osobně je mi nejbližší třetí přístup. Jen v málokterých oblastech lze aplikovat jednoduchá řešení a rozdělení na černou a bílou. V některých situacích vidím transparentnost jako téměř povinnost, ale stejně tak si dovedu představit i scénáře, kdy otevřenost učitele může všem stranám spíše uškodit. Dovolím si zde formulovat 3 základní pravidla dobré praxe, která považuji za stěžejní.

• Nevydávejte dílo AI za svoji práci: Umělá inteligence je pomocník učitele, nikoliv učitel. Pokud za výtvorem stojí v celém rozsahu AI, žádné indicie by žákovi neměly naznačovat, že jde o vaši práci. Původ úkolu či prezentace může klidně zůstat neznámý, ale nepřivlastňujte si zásluhy za dílo, které jste nevytvořili.
• Nezatloukat, nezatloukat, nezatloukat: Pokud se žáci zeptají, zda má práci na svědomí umělá inteligence, není důvod lhát. Jestli jste dodrželi i první pravidlo, nemělo by na vás používání umělé inteligence vrhnout špatné světlo. Jde o relevantní nástroj, který dnes využívají odborníci napříč obory. Studentům naopak ukážete, že držíte krok s moderními technologiemi.
• Vžijte se do kůže žáka nebo jeho rodiče: Zamyslete se, kdy je využití AI vhodné a prospěšné pro všechny strany. Když vám umělá inteligence vymyslí slovní úlohu nebo domácí úkol na hodinu angličtiny, těží z toho všichni. Vy ušetříte čas a žák si v hodině užije učitele, který má dostatek energie na důležitější stránky výuky. Ale chceme, aby AI generovala slovní hodnocení na vysvědčení? Je zpětná vazba od algoritmu pro žáka něčím užitečná? Budou příště rodiče věnovat pozornost dalšímu vygenerovanému hodnocení? Zkuste se vžít i do dalších aktérů a používejte umělou inteligenci tam, kde to je vhodné a přínosné pro všechny.

Jak se na problematiku díváte vy? Měli by učitelé žákům oznamovat, že využili umělou inteligenci? Napište nám do komentářů na Facebooku, jakými pravidly se řídíte.

(Při rešerši a formulaci argumentů autorovi textu pomáhal Claude a ChatGPT.)

Autor: Petr Pohůdka