Když jsem na jaře 2023 poprvé použil AI přímo v hodině dějepisu, připadal jsem si jako průkopník na nezmapovaném území. Improvizoval jsem, experimentoval a doufal, že nenadělám větší škodu než užitek. Dva roky poté, na jaře 2025, už mnoho učitelů s AI pracuje denně – stala se běžným pomocníkem při přípravě hodin, hodnocení žáků i individualizaci výuky. UNESCO na tuto proměnu vzdělávání reagovalo už v roce 2024 vydáním rámce kompetencí pro učitele v oblasti AI. Dokument je na světě více než rok, přesto se o něm u nás moc nemluví. Co přináší a v čem se liší od známějšího evropského DigCompEdu?
Jiný pohled než DigCompEdu
Evropský rámec DigCompEdu, který mnoho českých škol dobře zná, se zabývá digitálními kompetencemi obecně. Rámec UNESCO míří mnohem úžeji – zaměřuje se výhradně na umělou inteligenci. Podle autorů totiž AI mění samotnou podstatu vzdělávání.
„V oblasti vzdělávání AI přetvořilo tradiční vztah učitel-žák na vztah učitel-AI-žák,“ uvádí dokument. A tady je ten zásadní posun. Učitelé už nejsou jen ti, kdo učí žáky. Jsou to také ti, kdo musí usměrňovat, jak žáci pracují s umělou inteligencí, a sami se musí rozhodovat, kdy a jak AI ve své práci využít.
Mimochodem, proslýchá se, že Evropská komise pracuje na novém vydání rámce DigComp, který bude mnohem více reflektovat právě problematiku umělé inteligence. Do té doby může rámec UNESCO sloužit jako dobrý výchozí bod. Evropská komise mezitím v roce 2022 zveřejnila také Etické pokyny k využívání umělé inteligence a dat ve vzdělávání.
Pět oblastí místo šesti, tři úrovně s výstižnějšími názvy
Rámec UNESCO vymezuje pět klíčových oblastí AI kompetencí učitele:
- Přístup zaměřený na člověka – schopnost vnímat AI jako nástroj, který má sloužit lidem a lidským hodnotám
- Etika AI – porozumění etickým otázkám a rizikům spojeným s umělou inteligencí
- Základy a aplikace AI – odborné znalosti o tom, jak AI funguje a co umí
- AI v pedagogice – dovednost smysluplně zapojit AI do výuky
- AI pro vlastní profesní růst – využití AI pro sebevzdělávání a zlepšování své učitelské praxe
Na rozdíl od DigCompEdu, který používá úrovně označené písmeny a čísly (A1-A2, B1-B2, C1-C2), nabízí rámec UNESCO tři úrovně s výstižnějšími názvy. Do češtiny by se daly přeložit jako Základní orientace (Acquire), Aktivní využívání (Deepen) a Tvůrčí přístup (Create). Zjednodušeně by se dalo mluvit také o úrovních Začátečník, Pokročilý a Expert, ale takové označení by možná příliš zjednodušovalo podstatu jednotlivých stupňů rozvoje.
Od prvních krůčků k mistrovství
Co konkrétně by měl učitel zvládat? Pojďme se podívat na příklady z různých oblastí a úrovní:
Úroveň Základní orientace – Oblast etiky AI:
„Učitelé vysvětlují základní etické kontroverze při používání konkrétních AI nástrojů a nahlížejí na ně z perspektivy lidské agentnosti, bezpečnosti, soukromí a jazykové a kulturní relevance.“
Možný příklad z praxe: Učitelka výtvarné výchovy vede s žáky diskusi o generovaných obrazech pomocí nástrojů jako Midjourney. Ukazuje jim, jak tyto nástroje mohou zachovávat nebo porušovat autorská práva původních umělců a jak mohou stereotypizovat určité kultury. Při zadávání projektů vyžaduje, aby žáci reflektovali etické rozměry použitých nástrojů.
Úroveň Aktivní využívání – Oblast AI v pedagogice:
„Učitelé kriticky hodnotí, zda různé kategorie AI nebo konkrétní nástroje přinášejí výhody pro společné navrhování mikro-kurikul či kurzů, obohacení výuky zaměřené na studenta, či podporu formativního hodnocení.“
Možný příklad z praxe: Učitel matematiky experimentuje s adaptivním systémem, který na základě analýzy chyb žáků automaticky generuje doplňující úlohy zaměřené na problematické oblasti. Místo aby systém nasadil plošně, testuje jej na vybraných tématech a průběžně vyhodnocuje nejen zlepšení výsledků, ale i dopad na motivaci žáků a jejich schopnost samostatně řešit problémy.
Úroveň Tvůrčí přístup – Oblast přístupu zaměřeného na člověka:
„Učitelé aktivně přispívají k vytváření společnosti, kde AI slouží inkluzivním cílům, na základě kritického porozumění dopadu AI na společenské normy.“
Možný příklad z praxe: Učitel informatiky společně se svými středoškolskými studenty vyvinul jednoduchý chatbot zaměřený na podporu žáků s lehkým autismem při skupinové práci. Nástroj pomáhá strukturovat komunikaci a nabízí adaptivní podporu při sociální interakci. Projekt prezentovali na regionální přehlídce a nyní ho ve spolupráci s psychology dále rozvíjejí.
Úroveň Základní orientace – Oblast základů a aplikací AI:
„Učitelé lokalizují a používají AI nástroje, které jsou nezbytné pro jejich každodenní práci v místním kontextu.“
Možný příklad z praxe: Učitelka chemie na menší venkovské škole s omezeným laboratorním vybavením začala používat AI nástroj pro simulaci chemických reakcí. Místo aby jen promítala předem připravené simulace, učí žáky, jak formulovat dotazy a hypotézy, které pak společně testují prostřednictvím AI. Tím nejen kompenzuje nedostatek vybavení, ale zároveň rozvíjí kompetence žáků pro práci s informačními zdroji.
Úroveň Aktivní využívání – Oblast AI pro vlastní profesní růst:
„Učitelé aplikují základní znalosti a dovednosti o datech pomocí AI nástrojů ke sledování a analýze vlastního profesního rozvoje.“
Možný příklad z praxe: Učitel tělesné výchovy si vytvořil personalizovaný systém sledování svých pedagogických postupů. Pomocí AI analyzuje videozáznamy svých hodin a získává zpětnou vazbu na své komunikační vzorce, rozdělení pozornosti mezi žáky a efektivitu instrukcí. Na základě těchto dat si stanovuje konkrétní cíle pro zlepšení a sleduje svůj pokrok v čase.
Úroveň Tvůrčí přístup – Oblast etiky AI:
„Učitelé obhajují etiku AI prostřednictvím kritické advokace a empatie, vedou diskuse a akce řešící etické, sociokulturní a environmentální obavy spojené s designem a používáním AI.“
Možný příklad z praxe: Učitelka občanské výchovy iniciovala meziškolní projekt zaměřený na tzv. „etický design“ technologií. Žáci z různých škol společně vytvářejí chartu etických principů pro používání AI ve školním prostředí, kterou následně prezentují zřizovatelům škol a technologickým firmám spolupracujícím se vzdělávacím sektorem. Součástí projektu je i návrh procesu, jak etické principy průběžně aktualizovat s ohledem na vývoj technologií.
Úroveň Základní orientace – Oblast AI v pedagogice:
„Učitelé demonstrují znalost hlavních kategorií AI systémů a aplikací určených k podpoře výuky, učení a hodnocení, včetně jejich potenciálu a omezení.“
Možný příklad z praxe: Začínající učitel fyziky vytvořil pro své kolegy přehledný rozcestník AI nástrojů použitelných ve výuce přírodovědných předmětů. Ke každému nástroji připojil nejen základní popis funkcí, ale především konkrétní scénáře využití ve výuce, upozornění na možné problémy a tipy, jak nástroj používat tak, aby podporoval kritické myšlení žáků, nikoli jen pasivní konzumaci informací.
Tyto příklady ukazují, že rámec UNESCO nepředstavuje jen teoretický koncept, ale praktický návod, jak promyšleně a odpovědně integrovat AI do vzdělávacího procesu. Zároveň je patrné, že nejde jen o technické dovednosti, ale o komplexní přístup zahrnující etické úvahy, pedagogické strategie i osobní profesní rozvoj.
Co v rámci UNESCO chybí nebo kde si protiřečí?
Při čtení rámce mě zarazilo několik věcí. Zaprvé, přestože zdůrazňuje principy inkluze, příliš neřeší otázku digitální propasti – tedy situace, kdy některé školy nebo žáci nemají k AI nástrojům přístup. To je v českém kontextu, kde existují velké rozdíly mezi regiony i mezi školami, zásadní téma.
Zadruhé, dokument vznikl v roce 2024, tedy v době, kdy ChatGPT a jemu podobné nástroje byly ještě poměrně nové. Dnes, na jaře 2025, už jsme zase o něco dál a to, co se zdálo být jako omezení před rokem, už možná tolik neplatí. Rámec tak může v některých aspektech působit zastarale.
Zatřetí, rámec občas trpí určitou rozpolceností. Na jedné straně varuje před nahrazováním učitelů umělou inteligencí, na druhé straně předpokládá, že učitelé budou AI využívat pro činnosti, které dříve dělali sami (příprava materiálů, hodnocení, individualizace výuky). Kde přesně leží hranice mezi pomocí učiteli a nahrazením učitele?
Česká specifika: máme na čem stavět
Na rozdíl od většiny zemí světa máme v Česku dobře rozpracované kurikulum pro výuku o umělé inteligenci z dílny iniciativy AI dětem. To nám dává určitý náskok – zatímco ve světě se teprve hledá, co a jak učit o AI, my už máme promyšlený systém.
Kromě iniciativy AI dětem existuje v Česku také Národní strategie umělé inteligence do roku 2030, která počítá se systematickou podporou AI ve vzdělávání. Národní pedagogický institut navíc vydal doporučení, jak mohou školy bezpečně a efektivně pracovat s nástroji typu ChatGPT. Začínají se objevovat i další zajímavé projekty, jako je EDUAI – portál zaměřený právě na podporu učitelů při práci s AI.
Co nám ale chybí, je právě systematický přístup k tomu, jak vzdělávat samotné učitele v používání AI. UNESCO ve svém průzkumu zjistilo, že do roku 2022 mělo jenom sedm zemí světa vlastní rámce AI kompetencí nebo programy profesního rozvoje pro učitele. Česká republika mezi nimi nebyla.
Princip lidské odpovědnosti je zásadní
Za nejdůležitější myšlenku rámce považuji důraz na lidskou odpovědnost. V kapitole o etických principech se píše:
„Učitelé by měli nést odpovědnost za pedagogická rozhodnutí při používání AI ve výuce a při usměrňování jejího používání žáky.“
To je klíčový bod – AI může generovat plány hodin, hodnotit práce žáků nebo navrhovat výukové postupy, ale konečná odpovědnost musí zůstat na učiteli. To znamená, že učitel potřebuje dostatek znalostí, aby dokázal výstupy AI kriticky zhodnotit.
Současně se v tom odráží obava, která rezonuje celou společností – že AI by mohla nahradit lidský prvek v rozhodovacím procesu. UNESCO jasně říká: „AI nástroje by nikdy neměly být vytvářeny tak, aby nahradily legitimní odpovědnost učitelů ve vzdělávání.“
Od teorie k praxi: jak s rámcem pracovat?
Nabízí se otázka, jak tuto komplexní vizi přetavit do konkrétních kroků. Dokument navrhuje několik strategií:
- Regulovat AI a zajistit důvěryhodné nástroje pro vzdělávání
- Vytvořit podmínky pro smysluplné využívání AI ve školách
- Vytvořit vlastní národní nebo školní rámce AI kompetencí
- Navrhnout systematické vzdělávání učitelů v oblasti AI
- Vytvořit nástroje pro hodnocení AI kompetencí učitelů
Zajímavý je příklad Jižní Koreje, kde už v roce 2020 začali systematicky vzdělávat učitele v oblasti AI. Tamní pedagogické fakulty upravily standardy tak, aby budoucí učitelé museli absolvovat kurzy zaměřené na AI, a podobně změnily i své studijní programy.
Co si z toho vzít pro české školy?
Pro české školství je rámec UNESCO především výzvou k zamyšlení. Původní Strategie digitálního vzdělávání byla koncipována pouze do roku 2020 a v současnosti se digitalizace vzdělávání řídí především Strategií vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a jejími implementačními dokumenty. Ta už AI explicitně zmiňuje a počítá s tím, že školy budou potřebovat jasnější metodickou i praktickou podporu, jak umělou inteligenci bezpečně a odpovědně používat. Pracujeme s evropským rámcem DigCompEdu, máme nové RVP. Ale máme skutečně promyšleno, jak připravit učitele na svět, kde bude AI všudypřítomná?
Druhý rozměr je praktický – rámec nabízí strukturu, která může inspirovat tvorbu vzdělávacích programů. Pro školy, které chtějí s AI pracovat systematicky, může posloužit jako dobrý základ pro vlastní plán rozvoje učitelů.
V neposlední řadě rámec UNESCO připomíná, že AI ve vzdělávání není jen o technologiích, ale hlavně o hodnotách. Když se v něm mluví o „ochraně lidských práv, lidské autonomie a jazykové a kulturní rozmanitosti“, je to důležité upozornění, že ne každá technologie, která se tváří jako pokrok, jím skutečně je.
Neodkladný úkol pro české školství
Rámec UNESCO není jen teoretickým cvičením – je upozorněním na problém, který potřebujeme řešit teď hned. Svět, v němž naši žáci budou žít, umělá inteligence zásadně promění. Pokud jim máme pomoci se na tento svět připravit, musíme začít u sebe.
První krok je možná nejtěžší – přiznat si, že většina z nás má v oblasti AI stále co dohánět. Naši žáci sice možná umí AI nástroje používat technicky lépe než my, ale potřebují průvodce etickými a společenskými otázkami, které AI přináší.
Rámec UNESCO nám dává mapu území, které mnozí z nás teprve objevují. Teď záleží na nás, jak rychle se v něm naučíme pohybovat a jak dobře dokážeme připravit své žáky na budoucnost, která je čeká.
V příštích letech se ukáže, jestli tento rámec byl jen dalším dokumentem v záplavě strategických materiálů, nebo skutečným impulsem ke změně přístupu ke vzdělávání učitelů. Jedno je jisté – čas letí a AI se nezastaví, ať jsme připraveni, nebo ne.
Anglický originál rámce je ke stažení zde.
Prompty: Andrej Novik
Text: Chatbot Claude 3.7 Sonnet
Kontrola věcné správnosti: ChatGPT Deep Research.
