Americký novinář Sam Schechner žije v Paříži. Roky piloval svou francouzštinu, až se v ní dokázal vyjadřovat s lehkostí rodilého mluvčího. Pak přišel ChatGPT. Nejdřív ho používal jen na pracovní emaily. Postupně i na zprávy přátelům. A jednoho dne zjistil, že když chce kamarádovi napsat prosbu o laskavost, slova nepřicházejí. Jeho mozek jako by zapomněl, jak se to dělá.

Schechnerův příběh, který popsal pro Wall Street Journal, může být symbolem obav mnoha z nás. Co když nám umělá inteligence vezme schopnost myslet? Co když z nás udělá intelektuální lenochy? Tyto otázky rezonují i českými školami. Pojďme se podívat, co na to věda.

Studie, která vyděsila svět (a proč ji číst opatrně)

Letos v lednu publikoval německý výzkumník Ronald Gerlich rozsáhlou studii v časopise Societies, která vzbudila pozornost médií. Gerlich se rozhodl prozkoumat něco, co mnozí z nás tuší, ale bojíme se to vyslovit nahlas: dělá z nás AI tupce?

Do studie se zapojilo 666 lidí různého věku – od sedmnáctiletých studentů až po sedmdesátníky. Gerlich jim dal sérii úkolů měřících kritické myšlení a zároveň zjišťoval, jak často a k čemu používají AI nástroje jako ChatGPT. Každý účastník také vyplnil sebehodnotící dotazník o tom, nakolik důvěřuje AI a jak často na ni „outsourcuje“ své myšlení – tento jev nazývá „kognitivní offloading“.

Výsledky byly znepokojivé. Čím víc lidé spoléhali na AI při řešení problémů, tím hůře dopadli v testech kritického myšlení. Nejhůře na tom byli mladí lidé mezi 17 a 25 lety – právě ti, kteří s AI vyrůstají a považují ji za samozřejmost.

Jenže pozor. Studie má jeden háček, který musíme mít na paměti. Gerlich změřil schopnosti lidí v jednom časovém bodě – jako kdybyste fotili třídu na začátku školního roku. Nevíme, jestli ti, kdo hodně používají AI, měli slabší kritické myšlení už předtím (a proto sahají po AI jako po berličce), nebo jestli jim AI tyto schopnosti skutečně oslabila. To by nám ukázala až dlouhodobá studie – něco jako focení té samé třídy každý měsíc po dobu několika let. Navíc studie pracovala zejména se sebehodnocením. 

Když mozek zapomíná: Příběh GPS a prostorové paměti

Možná si říkáte: „Co má GPS společného se školou?“ Víc, než by se zdálo. Způsob, jakým navigace ovlivňuje náš mozek, nám totiž může hodně napovědět o tom, co se děje, když žáci přenechávají myšlení na AI.

Louisa Dahmani z McGill University sledovala, co se děje s mozky lidí, kteří pravidelně používají GPS navigaci. Její tým testoval prostorovou paměť účastníků – schopnost zapamatovat si cestu, orientovat se v prostoru, vytvářet si mentální mapy. Po třech letech zjistili, že ti, kdo se spoléhali na GPS, dosahovali v testech významně horších výsledků než ti, kdo navigovali „po staru“.

Proč je to důležité pro školu? Představte si, že GPS je jako ChatGPT a navigování je jako psaní eseje. Když žák nikdy nemusí přemýšlet, jak strukturovat text, hledat argumenty nebo formulovat myšlenky – protože to za něj udělá AI – jeho „mentální svaly“ pro psaní ochabují. Stejně jako řidič s GPS ztrácí schopnost číst mapu, žák s AI může ztratit schopnost samostatně myslet a psát.

Jenže stejný výzkum přinesl i nadějné zjištění: když účastníci občas GPS vypnuli a navigovali sami, jejich prostorová paměť se rychle zotavila. Mozek je plastický – co ztratíme, můžeme možná znovu získat.

Co nám říká největší dosavadní výzkum o ChatGPT ve vzdělávání

Když se řekne „vliv AI na vzdělávání“, většina studií zkoumá krátkodobé efekty – jeden semestr, maximálně rok. Tým čínských výzkumníků se ale rozhodl udělat něco ambicióznějšího. Shromáždili a analyzovali 51 kvalitních studií o vlivu ChatGPT na učení, které vznikly mezi listopadem 2022 a únorem 2025.

Co zjistili? Metaanalýza 51 studií ukázala dva různé efekty ChatGPT. První je nesporný: žáci s AI dosahují výrazně lepších výsledků (g = 0.867) – píší kvalitnější texty, řeší složitější úlohy, dostávají lepší známky. Druhý je skromnější: jejich kritické myšlení, kreativita a schopnost řešit problémy se také zlepšují, ale pomaleji (g = 0.457).

Háček je v tom, co tyto studie vlastně měřily. Téměř všechny testovaly žáky, když měli ChatGPT k dispozici. Co nevíme: zlepšují se žáci i když AI vypneme? Nebo jsou lepší jen s ‚berlí‘? To je klíčová otázka, na kterou současný výzkum neodpovídá.

Představte si tento experiment: Skupina A píše eseje 3 měsíce s ChatGPT, skupina B bez. Na konci obě skupiny napíšou test – ale tentokrát obě BEZ ChatGPT. Kdo bude lepší?

Možnost 1: Skupina A bude lepší, protože práce s AI ji naučila lépe strukturovat myšlenky, analyzovat text, formulovat argumenty.

Možnost 2: Skupina B bude lepší, protože si tyto dovednosti musela vybudovat sama, zatímco skupina A se naučila spoléhat na AI.

Možnost 3: Budou stejné, protože AI ovlivňuje jen výkon s nástrojem, ne základní schopnosti.

Metaanalýza na tuto otázku neodpovídá, protože většina studií měřila výkon žáků S PŘÍSTUPEM k ChatGPT. To je jako testovat fyzickou kondici lidí na elektrokolech – dojedou dál, ale nevíme, zda se zlepšila jejich vlastní vytrvalost.

Zajímavé bylo zjištění o motivaci. Žáci používající ChatGPT měli vyšší „vnitřní motivaci“ – bavilo je učení samo o sobě. Ale jejich „vnější motivace“ – snaha dosáhnout dobrých známek nebo uznání – klesla. Jako by AI změnila jejich vztah k učení: méně se honili za výsledky, ale více je zajímal samotný proces.

Co funguje: Vědecky ověřené strategie

Dobrou zprávou je, že výzkumníci nezůstávají jen u popisu problémů. Systematický přehled čtrnácti kvalitních studií přinesl tipy, jak učit s AI tak, aby žáci neatrofovali, ale rozvíjeli se.

Znáte generátor příprav na výuku ScioBot? Za tři minuty vytvoří kompletní přípravu včetně zajímavých aktivit pro žáky a interaktivních materiálů. ScioBot je zdarma, stačí se registrovat.

Sciobot

Laterální čtení: Když CRAAP test nestačí

Možná znáte CRAAP test – metodiku hodnocení zdrojů podle pěti kritérií (Currency, Relevance, Authority, Accuracy, Purpose). Dlouho se učila na univerzitách jako zlatý standard. Jenže Sam Wineburg ze Stanfordu zjistil, že v digitální éře selhává. Proč? Protože dezinformační weby dnes vypadají profesionálně, mají  sekce „o nás“ plné působivých životopisů a citují se navzájem.

Wineburg proto vyvinul laterální čtení – techniku, kterou používají profesionální ověřovatelé faktů. Místo aby zůstávali na jedné stránce a zkoumali ji do hloubky, okamžitě otevírají nové záložky a hledají, co o daném zdroji říkají jiní. Je to jako rozdíl mezi tím, když věříte člověku na základě toho, co o sobě tvrdí, nebo když se zeptáte sousedů, co si o něm myslí.

V kanadské studii s 5 000 žáky se ukázalo něco pozoruhodného: před tréninkem dokázala správně vyhodnotit důvěryhodnost online zdrojů pouhá 3 % žáků. Po krátkém tréninku laterálního čtení se úspěšnost výrazně zvýšila – na 77 %.

AI jako Sokrates: Když stroj klade otázky

Výzkumníci z Conestoga College přišli s další myšlenkou: co kdybychom AI používali ne jako „chytrou“ encyklopedii, ale jako partnera k diskusi?

Představte si hodinu literatury. Místo aby ChatGPT napsal za žáka rozbor Babičky, žák musí AI vysvětlit, proč si myslí, že je babička hlavní postavou. AI klade doplňující otázky: „Proč ne Viktorka? Jaké máš důkazy z textu?“ Žák argumentuje, AI oponuje.

Jeden učitel to popsal takto: „Je to jako sparingový partner v boxu. Netlučete do pytle, ale máte před sebou někoho, kdo vám vrací rány. Musíte přemýšlet, uhýbat, hledat slabiny v soupeřově obraně.“

Výzkumy ukazují, že tento přístup vede k hlubšímu porozumění textu než tradiční rozbory. Žáci si musí své názory obhájit, najít důkazy, zvážit protiargumenty. AI jim nedává odpovědi – nutí je myslet.

Kognitivní deníky: Stopování vlastního myšlení

Představte si, že byste po každé hodině s AI měli žáci zapsat tři věci:

1. Co udělala AI a co jsem udělal já?
2. Proč jsem AI věřil nebo nevěřil?
3. Jak bych úlohu řešil bez AI?

Zní to banálně, ale výzkumy metakognice – schopnosti přemýšlet o vlastním myšlení – ukazují, že právě tato jednoduchá reflexe může zásadně změnit způsob, jak žáci s AI pracují. Začnou si uvědomovat své myšlenkové pochody, rozpoznávat, kdy je AI vede správným směrem a kdy je svádí na scestí.

Otevřené otázky (a proč na ně ještě neznáme odpovědi)

Pravda je, že na mnoho otázek odpovědi prostě nemáme. Nizozemský výzkum sledoval 222 vysokoškolských studentů po dobu 8 měsíců. Překvapivě zjistil, že nadšení z ChatGPT rychle opadá – na konci sledovaného období ho studenti používali výrazně méně než na začátku.

Proč? Studenti uváděli několik důvodů: AI jim přestala připadat „cool“, začali si uvědomovat její omezení, někteří dokonce pociťovali „creepiness“ – zvláštní nepříjemný pocit z toho, jak moc AI připomíná člověka, aniž by jím byla.

Ale co se stane za pět nebo deset let? Budou dnešní prvňáci, kteří vyrůstají s AI jako s něčím naprosto běžným, myslet jinak než my? Budou mít jiné mozky? To nevíme. Je to jako ptát se v roce 1995, jak internet změní myšlení dětí. Některé tehdejší odhady by se trefily, jiné by dnes vypadaly směšně.

V téhle nejistotě ale můžeme udělat aspoň jedno: nepředstírat, že se nás to netýká. Sledovat výzkumy, diskutovat s kolegy, hledat cesty, jak případná rizika zmírnit. „Kde na to vzít čas?“ namítne možná někdo. Právě teď se nabízí jedinečná příležitost – školy kvůli novému RVP přepracovávají své vzdělávací programy. Místo mechanického přepisování můžeme využít tuto chvíli k zamyšlení: Jak připravit žáky na svět, kde AI bude všudypřítomná? Co do ŠVP zapracovat, aby naši žáci uměli s AI pracovat, ale nezapomněli myslet?

Otázky k zamyšlení při tvorbě ŠVP

Možná právě sedíte nad počítačem a mechanicky přepisujete staré ŠVP podle nového RVP. Ctrl+C, Ctrl+V, sem tam změnit formulaci, ideálně s pomocí AI, která to vymyslí za vás.  Ale co kdyby tahle povinná administrativa byla příležitostí k něčemu většímu? Co kdyby to byla chvíle zastavit se a položit si otázky, na které zatím nikdo nezná správné odpovědi?

Místo „Informatika a AI“ zkuste „AI napříč předměty“

Představte si, že AI není téma, které patří do počítačové učebny, ale nástroj, který prostupuje celou školou:

• V češtině: Žáci píší esej, pak nechají ChatGPT napsat stejné téma. Porovnávají: Čím se liší lidský a strojový text? Kde je cítit osobnost autora? Proč některé věty AI znějí „divně“? Postupně se učí, že dobrý text není jen gramaticky správný – má osobitý styl, rytmus a autorský hlas.
• V matematice: Místo „AI nesmíte používat“ zkuste „AI můžete použít pro kontrolu, ale musíte mi vysvětlit každý krok“. Možná vás překvapí, kolik žáků zjistí, že vysvětlit postup je těžší než ho vypočítat. A právě v tom vysvětlování se rodí skutečné porozumění.
• V dějepise: „Zeptejte se ChatGPT na příčiny třicetileté války. Pak najděte v jeho odpovědi tři nepřesnosti.“ Žáci se učí, že AI často míchá fakta s pravděpodobnými domněnkami. Historie nejsou jen data, ale interpretace – a tu musí dělat člověk.
• V přírodopise: Naměřili jste teplotu vody každý den po dobu měsíce? AI vám data vyhodnotí za vteřinu. Ale dokážete vysvětlit, proč teplota kolísala? Co znamenají ty výkyvy? AI vidí čísla, vy musíte vidět příběh za nimi

Spoustu konkrétních a hotových nápadů můžete převzít z českého AI kurikula.

Od produktů k procesům

Tradiční hodnocení je jednoduché: dobrá slohová práce = jednička. Ale co když perfektní text napsal ChatGPT? Musíme změnit, na co se ptáme:

• Místo „Napiš úvahu o globálním oteplování“ zkuste „Napiš úvahu o globálním oteplování. Pak mi krok po kroku vysvětli, jak jsi postupoval, proč jsi vybral právě tyto argumenty a kde jsi použil AI. Jak ses při psaní cítil.“
• Při prezentacích: „Na konci mi řekni, které grafy vytvořila AI a které jsi dělal sám. Proč jsi vybral právě tyto? Co zobrazují a co naopak skrývají?“
• Ve skupinových projektech: „Každý člen týmu musí umět vysvětlit kteroukoliv část výsledku – i tu, kterou dělal někdo jiný nebo AI.“

Společné experimentování místo školení shora

Nejhorší, co můžete udělat? Poslat kolegy na školení „Jak používat AI ve výuce“ vedené někým, kdo nikdy neučil. Místo toho:

• Učitelský AI klub: Jednou za měsíc se sejděte na hodinu. Každý přinese jeden pokus s AI ze své výuky – co fungovalo, co ne. Smějte se vlastním přešlapům. „Nechal jsem žáky debatovat s ChatGPT o Babičce a AI tvrdila, že Viktorka je symbol kapitalismu.“
• Tandemová výuka: Informatikář + češtinář společně vedou hodinu. Jeden rozumí technologii, druhý obsahu. Žáci vidí, že i učitelé se učí.
• Dokumentujte experimenty: Ne kvůli inspekci, ale kvůli sobě. „V 7.A jsme zkusili AI na rozbor básně. Polovina třídy opisovala, ale čtyři žáci přišli s interpretací, která mě překvapila. Příště zadám…“

Těžké otázky, které si musíme položit

• Chceme, aby žáci uměli bez AI napsat souvislý text? Pokud ano, jak často budeme trvat na práci jen „tužka + papír“?
• Co když žák s dys pomocí AI poprvé v životě napíše text bez chyb? Sebereme mu pomůcku, nebo oslavíme úspěch?
• Co když AI umožní slabším žákům držet krok s nadanými? Je to férové? A záleží na tom?

Odpovědi neznáme. Ale právě teď, když přepisujete ŠVP, máte šanci alespoň ty otázky položit. A možná – jen možná – začít hledat odpovědi, které budou fungovat právě pro vaše žáky, vaši školu, váš kontext.

Pár praktických tipů pro české kantory a kantorky

1. Pravidlo „červené a zelené zóny“

Vytvořte si s žáky jasná pravidla, kdy AI používat a kdy ne. Viz také náš článek zde. Můžete to vizualizovat:

🔴 Červená zóna (bez AI):

• První nápady a brainstorming
• Porozumění zadání vlastními slovy
• Základní výpočty a jednoduchá fakta
• Reflexe a sebehodnocení

🟢 Zelená zóna (s AI):

• Kontrola pravopisu a gramatiky
• Hledání dalších zdrojů k tématu
• Generování protipříkladů k vlastním argumentům
• Překlad odborných textů

🟡 Žlutá zóna (s dohledem):

• Zpracování rozsáhlých dat
• První verze delších textů
• Komplexní výpočty

2. Metoda „Tří P“

Při každé práci s AI veďte žáky k tomu, aby si odpověděli na tři otázky:

• Proč používám AI právě teď?
• Pomáhá mi to myslet, nebo myslet nemusím?
• Pochopil jsem, co mi AI odpověděla?

3. „AI debatní klub“

Jednou za měsíc uspořádejte hodinu, kde žáci diskutují s AI na kontroverzní téma. Pravidla:

• Žák musí obhajovat opačný názor, než který zastává
• AI hraje roli oponenta
• Ostatní žáci hodnotí kvalitu argumentů obou stran
• Na konci žáci reflektují, kde byla AI přesvědčivá, ale fakticky chybovala

4. Portfolio „S AI a bez AI“

Veďte žáky k tomu, aby si vytvářeli dvojí portfolio:

• Práce vytvořené zcela samostatně
• Práce vytvořené s pomocí AI (s vyznačením, co dělala AI)

Na konci pololetí porovnejte: V čem se liší? Kde je vidět osobní styl? Co se žák naučil v každém případě?

Místo závěru: Otázka perspektivy

Sokrates podle Platóna kritizoval vynález písma v dialogu Faidros. Varoval, že když lidé začnou spoléhat na psaný text, přestanou cvičit paměť. „Tento vynález způsobí v myslích těch, kdo se naučí jej používat, zapomnětlivost,“ prorokoval.

Měl pravdu? Ano i ne. Průměrný antický Řek si dokázal zapamatovat celé eposy. My si nepamatujeme ani telefonní čísla. Ale získali jsme možná něco jiného – schopnost budovat na znalostech, které daleko přesahují to, co si dokáže zapamatovat jediný člověk.

S AI je to možná podobné. Něco ztratíme – možná schopnost formulovat myšlenky bez pomoci, možná trpělivost promyslet problém do hloubky. Ale co získáme? To ještě nevíme. A právě v tom je naše odpovědnost jako učitelů.

Náš úkol není AI démonizovat ani ji nekriticky přijímat. Je to najít způsob, jak s ní žít tak, abychom zůstali lidmi. Lidmi, kteří myslí, tvoří, pochybují, hledají, prožívají, mají radost i smutek. Lidmi, pro které je AI nástrojem, ne berlí.

Sam Schechner, novinář z úvodu našeho příběhu, to vyřešil po svém. ChatGPT neodinstaloval. Ale změnil způsob, jak ho používá. Nejdřív píše francouzsky sám. Teprve pak nechá AI text zkontrolovat a navrhnout vylepšení. „Učím se z toho, co mi AI nabídne, ale základní práci dělám sám,“ říká.

Možná je to cesta i pro naše školy. Nesnažit se AI porazit nebo ji ignorovat. Ale naučit se s ní tančit – někdy vést, někdy se nechat vést, ale nikdy nezapomenout, že tanec je lidská záležitost.

Vybrané zdroje pro další studium:

1. Gerlich, R. (2025): AI Tools in Society: Impacts on Cognitive Offloading and the Future of Critical Thinking. Societies, 15(1), 6.
2. Dahmani, L. & Bohbot, V.D. (2020): Habitual use of GPS negatively impacts spatial memory during self-guided navigation. Scientific Reports, 10, 6310.
3. Deng et al. (2025): The effect of ChatGPT on students‘ learning performance, learning perception, and higher-order thinking. Humanities and Social Sciences Communications.
4. Zhai et al. (2024): The effects of over-reliance on AI dialogue systems on students‘ cognitive abilities. Smart Learning Environments.
5. Stanford History Education Group: Lateral Reading – výzkum a metodika
6. České projekty: AI dětem, prg.ai, Národní strategie AI
7. Platón: Faidros – Sokratova kritika písma