AI by měla být koučem pro žáky. Ale neměla by za ně psát eseje,“ říká Peter Rigert z Pedagogické fakulty v Lucernu. Jeho slova zachycují podstatu švýcarského experimentu s umělou inteligencí ve vzdělávání. Nejde o to nechat stroje myslet za nás, ale naučit se myslet s nimi.
Zní to jednoduše. Pojďme se podívat, co to vlastně znamená v praxi.
Osmset tisíc korun za experiment
Městské školy v Zugu si tuto otázku položily letos na jaře. Investovaly 30 000 švýcarských franků – v přepočtu asi 850 tisíc korun – do pilotního projektu, který má žáky naučit něčemu, co asociace AI Suisse nazývá „human-AI co-thinking“. Lidsko-strojové spolu-myšlení.
V praxi to vypadá takto: Žák zadá AI úkol, třeba „Vysvětli mi fotosyntézu“. AI odpoví. A teď přichází ten švýcarský trik – žák se neptá „Děkuji, zapíšu si to“, ale „Počkat, proč zrovna tohle? Co když to funguje jinak?“ Zpochybňuje, přeformuluje, hledá díry v argumentaci. „Odkud AI tohle ví?“ ptá se. „V učebnici jsem četl něco jiného – který zdroj má pravdu?“
Švýcaři tomu říkají rozvoj „šestého smyslu“ – schopnosti vycítit, kdy AI halucinuje, kdy předpojatě hodnotí, kdy prostě neví. „Jde o to být intelektuálně přítomný, ne podřízený stroji,“ vysvětluje dokument AI Suisse. AI navrhuje, člověk rozhoduje. AI generuje možnosti, člověk je kriticky hodnotí. AI je rychlá, člověk má být moudrý.
Jak se učí „šestý smysl“
Švýcaři učí děti rozpoznávat tři základní signály, že AI možná nemá pravdu:
Příliš hladká odpověď – když všechno do sebe zapadá až moc dokonale, jako by to bylo opsané z wikipedie. Realita bývá složitější.
Chybějící kontext – AI často nerozumí, v jaké situaci se ptáte. Když švýcarský žák hledal informace o „Zugu“, AI mu vyprávěla o japonském válečníkovi místo o jeho rodném městě.
Sebejistota v nejistotě – AI nikdy neřekne „nevím“. Vždycky něco vymyslí. Studenti se učí ptát: „Jak moc si tím jsi jistá?“ a pak ověřovat.
Učitelé v Zugu dokonce hrají se studenty hru: kdo první najde v AI odpovědi faktickou chybu, dostane bod. „AI by měla být koučem, ne věštcem,“ připomíná Peter Rigert. Studenti se tak učí, že i stroj může mít špatný den.
Známka za myšlení, ne za opisování
Tohle všechno švýcarští učitelé také hodnotí. Místo známkování finální eseje o renesanci hodnotí, jak student k eseji došel. Používají „co-thinking deníky“, kde studenti dokumentují svůj dialog s AI.
Zápis v deníku může vypadat takto: „Zeptal jsem se AI na Leonarda da Vinciho. Napsala, že byl hlavně malíř. Zeptal jsem se znovu – a co jeho vynálezy? Pak mi řekla o vrtulníku. Ale když jsem se zeptal, jestli ten vrtulník někdy fungoval, začala si vymýšlet. Našel jsem v knize, že jeho návrhy byly spíš teoretické.“
Co učitelé hodnotí?
- Kvalitu otázek, které student AI pokládá
- Schopnost rozpoznat, kdy AI „halucinuje“
- Dovednost zpochybnit a ověřit AI výstupy
- Jestli si student vytváří vlastní názor, nebo jen kopíruje
Známka není za výsledek, ale za intelektuální cestu k němu.
Studenti chtějí pravidla
ETH Zurich se zeptala 4 800 studentů, jak vidí AI ve výuce. Překvapivě nevolají po volném přístupu k ChatGPT. Chtějí jasná pravidla a učit se AI používat jako nástroj, ne berličku.
Znáte generátor příprav na výuku ScioBot? Za tři minuty vytvoří kompletní přípravu včetně zajímavých aktivit pro žáky a interaktivních materiálů. ScioBot je zdarma, stačí se registrovat.
Znáte generátor příprav na výuku ScioBot? Za tři minuty vytvoří kompletní přípravu včetně zajímavých aktivit pro žáky a interaktivních materiálů. ScioBot je zdarma, stačí se registrovat.
Co z toho plyne pro naše školy?
Švýcarský experiment ukazuje, že AI ve vzdělávání nemusí znamenat jen kontrolu plagiátů nebo generování domácích úkolů. Místo „Jak zabránit studentům v podvádění?“ si Švýcaři kladou otázku „Jak naučit studenty lépe myslet?“
Pro české školy, včetně inovativních projektů jako jsou Scioškoly, z toho plyne několik praktických kroků. Nemusíme mít 850 tisíc na experiment. Stačí začít učit žáky klást lepší otázky, zpochybňovat první odpověď, hledat více zdrojů. A hlavně – změnit hodnocení tak, aby oceňovalo myšlenkový proces, ne jen správný výsledek.
Švýcaři nejsou naivní. Vědí, že 75 % studentů má obavy ze snížení kritického myšlení při závislosti na AI. Proto vsadili na aktivní dialog s AI místo pasivního přijímání odpovědí.
Ředitel zuských škol Remo Krummenacher to shrnul pragmaticky: „Školy by měly trendy přijímat, ne čekat, až je doženou.“
Otázka nezní, jestli AI patří do škol. Už tam je. Otázka zní: Naučíme děti s ní pracovat tak, aby zůstaly chytřejší než ona?
Detailní informace o metodě najdete zde (anglicky a německy).
Námět: Andrej Novik
Text: Andrej Novik a Opus 4.1
Redakce: Andrej Novik